převzato z denikreferendum.cz

 

Úředníci, kteří ublížili kroměřížské rodině, zůstávají nepostižitelní

 

Jediný trest, který zatím může Alana Urce a Boženu Ševčíkovou postihnout, spočívá v tom, že se o jejich skandálním chování dozví veřejnost. Český stát zatím víc chrání beztrestnost svých úředníků než zdraví svých občanů.

Barbora Bakošová

21.06.2017 13:16

„Tehdy jsme si ještě brali ze zahrady všecko. Snaše jsem říkala, ať si vezme jahody a salát pro děti, že je to nepráškovaný. Jak jsem si myslela, že se máme dobře, tak jsme se pomalu a jistě trávili,“ líčí Libuše Pavlínková situaci před více než deseti lety a ukazuje při tom na rozlehlý pozemek za svým rodinným domkem.

Dnes se v zorané půdě pyšně tyčí čerstvě vysázené ovocné stromky: višeň, třešeň, broskev a jabloň. Kousek dál u zdi opět rostou sazenice rajčat a cuket.

Je tomu zhruba půl roku, co může tato vášnivá pěstitelka konečně znovu obdělávat svou zahradu, dlouhá léta znečišťovanou toxickými látkami, které sem vypouštěla sousedící firma Fe Market za tiché podpory úředníků Alana Urce a Boženy Ševčíkové.

Razítko na znečišťování
Rodinný dům Pavlínkových leží uprostřed malé vesničky Skaštice, pár kilometrů od Kroměříže. Stavení, jež vybudoval dědeček paní Pavlínkové na konci devatenáctého století, rodině zkonfiskovali za minulého režimu a stát jim ho vrátil až v restituci. Navrácený majetek si však kvůli novým sousedům nestihli ani pořádně užít.

Zvenku nenápadná budova bývalého družstva, splývající se sousedícími rodinnými domky, ve svém areálu od roku 1998 zpracovávala za zcela nevyhovujících podmínek nebezpečný odpad – pálila kabeláže a různé plasty, rozpalovala autovraky, likvidovala lednice. Pro svůj provoz nejdříve neměla povolení. Kolaudační souhlas na sběr, nikoliv však zpracování nebezpečného odpadu, získala až po čtyřech letech toxického provozu. Bez souhlasu úřadů také po celou dobu protizákonně provozovala hlučnou drtičku kabelů.

Firma Fe Market, sousedící s pozemkem Pavlínkových, znečišťovala dlouhé roky za tichého souhlasu úředníků jejich zahradu. Foto Barbora Bakošová

„Seděli jsme třeba se sousedem u kafe a pozorovali, jak nám hrnek poskakuje po stole přesně v rytmu stroje,“ popisuje paní Pavlínková. Prstem při tom míří na další z ukázek soužití s těžkotonážní drtičkou: dlouhou prasklinu v rohu místnosti. Jindy zas provozovna rušila své sousedy pronikavým hlukem nebo černým kouřem ze spalování kabelů.

Co v té době činily pro ochranu Pavlínkových a jejich sousedů příslušné úřady? Nic, naopak se stavěly na stranu firmy. Povolení k provozu sběrny odpadu jí v roce 2002 udělil – tehdy v pozici šéfa kroměřížského odboru životního prostředí – současný šéf téhož odboru ve Zlínském kraji, Alan Urc.

Úředník o půl roku dříve přitom firmu Fe Market přistihl, jak bez povolení k zpracování nebezpečného odpadu v areálu opaluje kotvy alternátorů. Firma z toho tehdy vyvázla se směšnou tisícikorunovou pokutou.

V roce 2003 – to už působil na krajském úřadě – pak Alan Urc podepsal i povolení k nakládání s nebezpečnými odpady, a to navzdory skutečnosti, že v zástavbě rodinných domů s lány zahrad v zadních traktech k tomu objekt firmy neměl kolaudační rozhodnutí. Tímto postupem Alan Urc zlegalizoval do té doby nezákonnou činnost firmy Fe Market.

Urc a Ševčíková: úředníci sloužící průmyslu, nikoli lidem
Dopady Urcova rozhodnutí na sebe nenechaly dlouho čekat. Jednoho dne si například paní Pavlínková pochutnávala na ostružinách, které dozrávaly u zdi sousedící s areálem firmy. Po chvíli jí natekly rty a začaly krvácet dásně. Lékařské vyšetření tehdy potvrdilo poleptání sliznice.

Na rukou se jí po práci na zahradě začaly objevovat zvláštní skvrny. „Byly to takové pupínky s hnisavou špičkou a strašně to svrbělo. Následovaly střevní potíže. Pochopila jsem, že to souvisí se znečištěním naší zahrady, tak jsme přestali jíst naše výpěstky. Od té doby jsem v pořádku,“ popisuje.

Zdravotní komplikace postihly i pana Pavlínka, který nejenže během dohadování s úřady prodělal dva infarkty, lékaři mu rovněž diagnostikovali rakovinu. „Dnes je v péči urologické kliniky v Olomouci, má za sebou ozařování, operaci, absolvuje hormonální léčbu. Nikdo mi nevymluví, že ta jeho rakovina nesouvisí se znečištěním, kterému nás soustavně vystavovala firma Fe Market,“ povídá s pohnutím paní Pavlínková. Že je příčinou vážného onemocnění jejího muže kontaminovaná zahrada, sdělili manželům jako nejpravděpodobnější variantu i lékaři.

Pavlínkovi se s prosbou o pomoc obrátili na kroměřížský odbor životního prostředí, vedený Tomášem Chutným, který na postu nahradil Alana Urce. V roce 2007 nechal Tomáš Chutný vypracovat posudek, jehož výsledky potvrdily obavy manželů.

Půda na jejich zahradě vykazovala až několikanásobně překročené hodnoty některých karcinogenů, především polyamirátu benzoapyrenu. Jako zdroj byla potvrzena firma Fe Market. Soudní znalec v posudku zároveň kritizoval umístění firmy v zastavěném území a manželům doporučil, aby svůj pozemek nevyužívali k rekreaci nebo pěstování plodin.

Firmu ve Skašticích připomíná už jenom zapomenutý nápis u zadních vrat, schovaný paradoxně za kontejnerem na tříděný textil. Foto Barbora Bakošová

Kroměřížský úřad však při úsilí o nápravu narazil na nevůli krajského úřadu, který podle slov Tomáše Chutného neměl zájem na tom, aby se potvrdilo, že znečištění způsobila firma Fe Market. „Celou dobu jsme se snažili o dekontaminaci, ale ve všem jsme se setkávali s naprostým odporem nadřízeného úřadu,“ říká Chutný.

Alan Urc se obvinění brání a tvrdí, že případ byl v rukách městského úřadu a jeho pracoviště vystupovalo jen jako odvolací orgán. Tomáš Chutný ale namítá, že právě při odvolávání firmy vůči rozhodnutí městského úřadu dal Urc vždy za pravdu jí a celou věc protahoval.

V roce 2009 odešel Tomáš Chutný do důchodu a na jeho místo nastoupila Božena Ševčíková, bývalá Urcova spolužačka, čtenářům Deníku Referendum známá též z případu obcházení zákonů kroměřížskými firmami Agrofertu. „Tehdy začala nová kapitola našich lapálií,“ komentuje výměnu úředníků paní Pavlínková.

Nová vedoucí odboru sice měla na stole všechny podklady k rozhodnutí o povinnosti provézt dekontaminaci zahrady, z nepochopitelných důvodů se však rozhodla pro nový znalecký posudek. Následně celou kauzu zdržovala ještě několik let.

„Kroměřížský městský úřad mohl určitě postupovat rychleji a poskytnout Pavlínkovým patřičnou pomoc. Krajský úřad zas mohl prosadit celou věc jako ekologickou újmu, plnění se mohl chytit stát a následně po viníkovi náklady vymoci. Otázkou na místě je, proč za to celou dobu pykali Pavlínkovi. Státní aparát se v mnoha případech jakoby zříkal pozice garanta příznivého životního prostředí, zde to není výjimkou,“ komentuje tragický postup úřadů občanský poradce Jan Nezhyba, jenž radil i Pavlínkovým.

Velký přítel průmyslu
Ve Zlínském kraji lze vysledovat podobných případů povolování přírodě a lidskému zdraví škodlivého podnikání, pod něž se podepsal Alan Urc, podle našich zjištění několik. Podobnou životní zkušenost jako Pavlínkovi mají za sebou obyvatelé Napajedel.

Problémy zde způsobuje dokonce opět ta samá firma Fe Market. Zde si však v těsné blízkosti obytné zóny opět bez povolení otevřela tavírnu hliníku. Navzdory odporu místních, kteří si stěžovali na znečištění ovzduší, nadměrný hluk a zdravotní komplikace, dal provozu Urc zelenou.

„Neustále mě pálilo v krku a bolela mě hlava. Sousedi si stěžovali na totéž,“ popsala Deníku Referendum do telefonu své potíže jedna z dotčených obyvatelek, Marie Malovaná. „Pod naši petici proti firmě se podepsalo více jak tisíc lidí. Úřady ale tvrdí, že je všechno v pořádku. Pan Urc evidentně prosazuje zájmy průmyslu,“ dodala.

Další z Urcových podezřelých zásahů proti zdraví a právům obyvatel se odehrál při udělení výjimky z překračování hlukových limitů zlínské teplárně v roce 2012. Krajský úředník šel dokonce proti doporučení krajské hygieny. Případu se tehdy věnovala regionální MF Dnes, ale k nápravě to nevedlo.

Podobně podle dostupných informací ještě na kroměřížském odboru životního prostředí Alan Urc odkývnul otrokovické teplárně pod bizarní nálepkou rekultivace další ukládání popílku obsahujícího karcinogenní arzén, což vedlo k devastaci krajiny u obce Bělov, neúrodě a zdravotním komplikacím místních obyvatel. Za podezřele rychlé schválení výjimky pro Ředitelství vodních cest k zásahu do biotopů jednadvaceti chráněných organismů pro výstavbu plavební komory Bělov a porušení zásad stavebního řízení si od ekologické organizace Děti Země vysloužil nominaci na anticenu Ropák 2012.

Na stopy Urcovy práce, která je podezřele vstřícná k průmyslovým podnikům, narazil Deník Referendum rovněž v případě kauz firem Navos a Kmotr z Babišova holdingu Agrofert. Obě fungují de facto bez povolení a opět ničí zdraví a kvalitu života lidem, kteří bydlí v jejich blízkosti

Vedoucí krajského odboru životního prostředí Zlínského kraje jde v rozporu se svým posláním na ruku průmyslovým firmám. Lidé v kraji, jak jsme si potvrdili v četných rozhovorech, jsou rozčarovaní. Špatné postupy úřadu patří k veřejným tajemství, přesto zatím nic nenaznačuje změnu. Alan Urc škodí dál.

Krajský úřad se může Alana Urce zbavit, musí ale chtít
Jedná se mezi českými úředníky o černou ovci? Přestože případy nadbíhání průmyslu na českých úřadech výjimečné nejsou, zasvěcení se shodují, že Alan Urc vybočuje i z neutěšených poměrů. Míra jeho lhostejnosti ke zdraví obyvatel a životnímu prostředí je extrémní.

Dokumentaristka Soňa Göblová, která se v pořadu České televize Nedej se! dlouhodobě věnuje investigativní práci na ekologických tématech, má s Urcem a řadou jeho kolegů pestré zkušenosti: „Jednání pana Urce vybočuje podle mých zkušeností naprosto z norem,” komentovala jeho případ.

S jejími slovy souhlasí i Jan Nezhyba, poradce manželů Pavlínkových: „Je pro mně dodnes nepochopitelné, jak mohl z pozice své funkce v podstatě neustále ignorovat a zlehčovat předkládaná fakta, co do samotné kontaminace, tak do zjevného zavinění firmou Fe Market. Z poškozených dělá stěžovatele a kverulanty. Těžce se pak hledá opora u nadřízeného úřadu, když vedoucí funkci zastává člověk, který se nebojí ignorovat věcná a doložená fakta.”

Jak je ale možné, že člověk, na jehož osobu bylo podáno několik stížností od obyvatel a spolků, zastává svou pozici čtrnáct let? Neměla být jeho doložená pochybení již dávno důvodem odvolání? Ptali jsme se na to přímo tiskové mluvčí hejtmana Zlínského kraje, Jiřího Čunka. Odpověď jsme ale do uveřejnění článku neobdrželi.

Zahrada Pavlínkových byla dekontaminována až po neuvěřitelných třinácti letech. Domoci se potrestání úřadníků je však téměř nemožné. Foto Barbora Bakošová

Zdá se, že bez adekvátního politického tlaku nebude zcela jednoduché Alana Urce – a jemu podobné – potrestat. Domoci se spravedlnosti právní cestou je v současném právním prostředí téměř nemožné. Podle právničky Sandry Podskalské z advokátní kanceláře Frank Bold bývají konkrétní úředníci za svá nezákonná rozhodnutí postihováni jen výjimečně.

Manželé Pavlínkovi sice mohou žádat finanční náhradu za poškozené zdraví a jiné vzniklé škody od státu, ale jejich případné, málo pravděpodobné, vítězství na úředníka negativně nedolehne. Dotklo by se ho jedině tehdy, kdyby ho za vzniklou újmu následně zažaloval stát, což se ale prakticky neděje.

„Odpovědnost za rozhodnutí toho, kdo za to může, neexistuje, takže se úředníci nebojí, že se na ně někdo dostane. Už u samotné dekontaminace bylo neskutečné, že se věci nakonec daly do pořádku. Domoci se však po konkrétním úřadu dalšího vypořádaní za léta znečišťování, je téměř nemožné,“ konstatuje Sandra Podskalská.

Kdo ochrání všechny „Pavlínkovy“?
Od uzavření provozovny Fe Marketu uplynulo sedm let a firmu ve Skašticích připomíná už jenom zapomenutý nápis u zadních vrat, schovaný za kontejnerem na tříděný textil.

Stejnou dobu platí i soudní rozhodnutí k dekontaminaci Pavlínkových zahrady. Tu dalo nakonec do původního stavu město až poté, co firma uhradila všechny donucovací pokuty.

Stalo se tak před půl rokem, neuvěřitelných třináct let od počátku toxické kontaminace zahrady Pavlinkových. Manželé mají s rozlehlou zahradou velké plány, bojí se však, že kvůli svému zdravotnímu stavu i pokročilejšímu věku už na péči o doposud znečištěný pozemek nebudou mít dost energie.

Smutné přitom je, že bez urputného boje a odhodlání manželů by byly nebezpečné karcinogenní látky v půdě pravděpodobně ještě dnes. Lidí, kteří dokáží úřadům odporovat takovou dobu, není mnoho.

Kdo však ochrání všechny ostatní „Pavlínkovy“, kteří často ani netuší, čí a jak velkou obětí jsou? Odpověď je jednoduchá: V příslušných funkcích a úřadech mají sedět kompetentní a neúplatní lidé. Pro začátek je nutné změnit zákonnou úpravu trestní a hmotné odpovědnosti úředníků. Lidé jako Alan Urc nebo Božena Ševčíková by se už nikdy neměli cítit neohrozitelní a beztrestní, pokud namísto zdraví občanů, za což jsou placeni, hájí zájmy průmyslu.

Sdílejte tento obsah na sociálních sítích...